Novoroční bajka o pejskovi, kočičce, dortu a připomínkovém řízení

17.12.2018 Všichni známe tu Čapkovu pohádku, jak pejsek s kočičkou pekli dort a jak to nakonec dopadlo. Všimněme si teď okamžiku, kdy dort byl skoro hotový a kočička ho jen jen strčit do trouby. Zde pokračuje naše bajka pro dospělé.

Kočička se totiž zarazila a povídá pejskovi: „Měli bychom ještě dort, než ho upečeme, dát k vyjádření nějakým dalším zvířátkům – kdyby s ním pak byl náhodou nějaký problém, aspoň to nebude jen na nás.“

„Výborně“, povídá pejsek. „Ať se k němu vyjádří kmotra liška. Je chytrá, určitě přijde s nějakým nápadem.“

„Taky bychom mohli oslovit vlaštovku“, řekla kočička. „Lítá po celém světě, má určitě spoustu zahraničních zkušeností.“

„A taky kozu“, napadlo pejska. „Je mlsná, a tak určitě ví, co je dobré.“

„Hm, nejen dobré, taky by to mělo být zdravé“, zamyslela se kočička. „Dáme dort k připomínkám i doktorovi datlovi. Rozumí sice jen stromům, ale koneckonců, doktor jako doktor.“

Po chvíli kočička dodala: „Víš, napadlo mne, že bychom mohli poslat dort k vyjádření taky medvědovi. Dortům sice moc nerozumí, ale je velký a silný, a když mu dáme najevo, jak je pro nás důležitý, určitě ho to potěší. Bude dobré mít takového silného příznivce.“

„V tom případě nesmíme zapomenout na vlka“, připomněl pejsek. „Kdyby se dověděl, že jsme byli za medvědem a jeho jsme obešli, možná by se naštval a přitáhl by sem s celou smečkou.“

„Pak ovšem musíme dát dort k připomínkám i holubovi“, na to kočička. „Znáš ho. Je hrozně nafoukaný, a kdyby se dověděl, že jsme s ním nepočítali, určitě by si počkal, až dáme dort ven vychladnout, a celý by nám ho – víš co.“

„No samozřejmě“, přisvědčil pejsek. „Přidávám holuba do adresáře.“

I rozeslali nehotový dort zvířátkům k připomínkám a každý k němu přispěl tím nejlepším. Liška kouskem zakousnuté slepice, vlaštovka několika mouchami, koza pár listy zelí, datel nějakými larvami, medvěd malinami a trochou lesního medu, vlk kouskem ulovené srnky a holub trochou zrní.

Když se nehotový dort vrátil zpět, nebylo už těsto úplně čerstvé (to víte, takové připomínkové řízení nějakou chvíli trvá), ale pejsek s kočičkou nad tím jen unaveně mávli packami a strčili ho do trouby.

Upečený dort voněl – nevoněl, ale byl velký, pěkně nadýchaný, a když ho bohatě ozdobili barevnou polevou, vypadal nakonec docela lákavě. Pejsek s kočičkou pak pozvali zvířátka na ochutnání.

Světe, div se – nechutnal nikomu. Býložravci se pozastavovali nad přítomností masa, masožravcům se nezamlouvalo zelí a všežravec medvěd měl zásadní námitky k nevhodnému poměru proteinů, sacharidů, tuků a vlákniny. Všichni se rozběhli a rozletěli do svých doupat a hnízd a do smrti smrťoucí pak pomlouvali pejska s kočičkou, jací jsou to mizerní kuchaři.

Poučení z bajky? Tvoříme-li něco pod svým jménem, můžeme vzít v potaz různé názory a zkušenosti různých lidí. Nesmí se nám to ale vymknout zpod kontroly. V tom případě totiž ti špatní nakonec budeme stejně my – ne ti, kdo „jen“ připomínkovali. Kompromisem mezi rozumem a hloupostí bývá nakonec vždy hloupost. Proto je lepší prosazovat rozum bez kompromisů a stát si za ním, i když se nutně nemusí vždycky každému líbit.

Do nového roku všem hodně štěstí a také spoustu kuráže!     

Jakub Slavík (volně inspirováno Josefem Čapkem a zkušenostmi konzultanta)

Ilustrace: autor